Aprilia
RSV 1000 R Mille. Musím se přiznat, na tenhle test jsem se těšil
jak malej kluk. Nebudu se tady kasat, že jako normálka, nějaká
Aprilka. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy si ji v A-Spiritu vyzvednu.
Jednak z toho důvodu, že jsem s ní měl z loňska nevyrovnané účty
a taky proto, že jsem měl to štěstí ji pár dní před dnem D prohnat
po okruhu v Mostě a poznat, zač je toho okruhový šílenství. Mille
mi navždy zůstane zapsaná v srdci.
Text:Viťas
Foto:Kevin

RSV
1000 R Mille
Motor:
kapalinou chhlazený čtyřdobý dvouválec, DOHC
Objem: 997 cm3
Vrtání a zdvih: 97 x 67,5 mm
Kompresní poměr: 11,8 : 1
Max. výkon: 139k @ 9500 ot/min
Max. točivý moment: 107 Nm @ 7500 ot/min
Převodovka: šestistupňová
Sek. převod: řetěz
Plnění motoru: elektron. vstřikování
Přenos
síly: Spojka v olejové lázni, převodovka 6-ti stupňová
sekundární převod řetězem
Podvozek:
Rám: hliníkový deltabox
Přední odpružení: vidlice upside-down 43 mm
Zadní odpružení: centrální tlumič Sachs
Pneu vpředu: 120/70-17
Pneu vzadu: 190/50-17
Přední brzda: 2 kotouče 320 mm, 4pístkové třmeny
Zadní brzda: 1 kotouč 220 mm, 2pístkový třmen
Rozměry:
Rozvor: 1415 mm
Výška sedla: 810 mm
Hmotnost: 189 kg
Objem nádrže: 18 l
Spotřeba
v testu: 8,5 l/100 km
Cena:
369 000,-
Motor |
|
Brzdy |
|
Podvozek |
|
Pohodlí |
|
Výbava |
|
Zpracování |
|
Cena |
|
Náš
dojem |
|
|
 S
tímhle Italským plnokrevníkem jsem měl poprvé tu čest v loňském
roce. Jen na jeden den a prakticky jen pár desítek kilometrů.
A zrovna nadšený jsem z ní nebyl. Ne, že by byla špatná, to vůbec
ne! Jen jsem se s ní nemohl zaboha sžít a zvyknout si na ni. Zvláštní
posaz, a různé další drobnosti mi dělali problémy se na ní srovnat.
Hodně drsný motor a podvozek, který vám nic neodpustil. Prostě
žádná hodná kočička, která padne hned do ruky každýmu strejdovi.
Tušil jsem ale, že naše společné chvíle ještě  přijdou
a bude to možná úplně o něčem jiném. Pod drsnou a nepřístupnou
slupkou se totiž skrývá nálož emocí a adrenalinu, kterou je jen
potřeba odhalit a dát tomu chvíli času, než to celé vypluje napovrch.
A ono to vypluje. To si pište! Je to jako s některými ženskými.
Italian
story
 V
roce 1998 se do dvouválcové pranice zapojila také Aprilia. Výrobce
s letitými zkušenostmi z vývoje závodních dvoutaktů a držitel
několika titulů z GP, vytvořil najednou litrový superbike a všichni
se divili. Většina se na tento počin koukala s velkou dávkou skepse,
ale jak se už během prvního roku ukázalo, Aprilia nenechala nic
náhodě a její Mille si to zamířila na nejvyšší mety. Pohonnou
jednotku vyvíjel Rotax a zvolil na sportovní dvouválec netradiční
rozevření 60 stupňů. Díky tomu, má motor trochu jiný charakter
než třeba Ducati. Pro loňský rok radikálně modernizovaná verze
pokračuje s menšími úpravami až doteď.
Seznámení
 Když
jsem ji viděl poprvé, nemohl jsem od ní dlouho upřít zrak. V zářivé
červeno-oranžové barvě, s černou siluetou lva, vypadá prostě neodolatelně.
Agresivně a sexy. A ty výfuky od pana Arrowa, to bude bordel!
Jakmile usednete na racingově polstrované sedlo potažené neklouzavým
materiálem, překvapí vás poměrně dlouhá nádrž a oproti jiným supersportovním
motorkám o trochu výše umístěná řidítka. I opticky vypadá větší.
Otočíte klíčkem a s pozdravem od ručičky otáčkoměru se červeně
rozsvítí  multifunkční
displej, zobrazující takové množství informací, ze kterého mi
málem vypadly bulvy. Zkusím to vyjmenovat. Takže: okamžitá rychlost,
nejvyšší dosažená rychlost, průměrná rychlost, počítadlo časů
až na 40 kol, dvě denní počítadla kilometrů, napětí baterie, hodiny
a flashlight upozorňující na včasné přeřazení. Stačí?! Co se týče
změn oproti loňsku, tak asi největší z nich je, že radiální třmeny
přestali být výsadou natuněné verze Factory a montují se i na
základní verzi R. Dále byla lehce přepracovaná palivová mapa a
v blinkrech a v zadní lampě se skví čirá optika.
Jen
ne pomalu
 První
co mě čeká, je vymotat se z Prahy. Jak jinak než ve špičce. Teplota
vzduchu se sápe po hodnotě 30 stupňů ve stínu, takže Mille i já,
navlečen v kombinéze, jsme během chvíle rozpálený, jak vejce na
pánvi. Po pěti minutách jízdy ucpanou Prahou mi je jasný, že pomalá
jízda městem je to poslední místo, kde by se Eresvéčku líbilo.
Peru se s převodovkou a během chvilky je na teploměru 97 stupňů,
spíná větrák a Majle se mi snaží usmažit rozkrok. Příjemným zjištěním
pro mě bylo, že oproti loňskému modelu, jde motor daleko kultivovaněji
od  nejnižších
otáček. Loňské RSV se pod 3 tisíce otáček vůbec nechtělo fungovat
(což u dvouválce není nic divného), ale letošní motorka se od
2200 ot/min poměrně plynule rozjížděla. Je to možný připsat buď
pozměněné palivové mapě, nebo bych spíš vsadil na epesní titanové
laufy Arrow a čip Eprom ve vstřikování. A ten zvuk je prostě boží!!!
To na okreskách už je to jiný kafe. Konečně můžu pustit otáčky
výš a to teprv začíná  ten
správný heavy metal. Na okruhu v Mostě (o tom později), jsme se
už skamarádili, takže po chvilce rozhodně nejedu způsobem, ze
kterého by měl státní orgán radost. Mille je neuvěřitelně stabilní
a přesná v zatáčkách. Jede jako po kolejích a díky antihopingové
spojce i při ostrém brždění s podřazováním. I ve velkých náklonech
jsem měl pocit, že můžu ještě o dost víc. Pérování je, jak se
sluší a patří, dost natvrdo, takže máte skvělou odezvu od podvozku,
co se pod vámi děje. Ale na nějaký rozflákaný okresky radši předem
zapomeňte, to by jsme zas byli někde jinde. Motor jde čitelně
do otáček,  okolo
šesti ticíc přichází nekompromisní nástup a mžikem si to žene
k Redline. Omezovač to celé zastaví na deseti a půl tisících,
ale do těchto výšin je to naprosto zbytečný hnát. Jednak už i
na dvojku jedete v těhle otáčkách děsnej kotel (nějakých 205 km/h)
a taky už klesá výkon a to je přeci to poslední, co chcete, ne?
Zvláštní na tom celém je, že i když jedete jakoby vejletovým tempem
a motor si jen tak brumlá, tak jedete stejně dost rychle. Někdy
jsem se musel úplně krotit a hlídat si tachometr. Hlavně ve městě.
Nejde s ní prostě vůbec jezdit pomalu. Kde to sakra jsme:-)

Kapitolou samou pro sebe jsou brzdy. Zlaté radiálky Brembo nemají
chybu. Je sice potřeba si trochu zvyknout na jejich kousavější
charakter, ale pak je všechno v nejlepším pořádku. Jen jedním
prstem stojíte na fleku a odlepit zadní kolo od asfaltu není ani
ve větší rychlosti problém. I při náloži na okruhu se neměnila
dráha páčky a po nějakém vadnutí ani stopy.
V
Mostě to je ono!
 Na
to, co jsem zažil v Mostě s RSV, dlouho nezapomenu. Říkal jsem
si, hlavně opatrně. Bože, nenech mě s ní prásknout. Jenže hned
druhou jízdu mi otrnulo a začal jsem pořádně tahat. A čím víc
jsem zrychloval, tím jsem se mi jelo líp a byl si jistější. Ona
si o to stejně říká. Brzdy na poslední chvíli, rychle s ní máznout
do zatáčky a vypálit ven, až po vás zůstane černá čára. V dlouhé
levé za novou šikanou, to smažíte přes dvěstě a okolní svět je
pro vás jak počítačová hra. Race s Carlosem pro mě ale málem skončil
výletem do kačírku. Že ho jako v pravé u  Matadoru
dám na brzdy, když mě o dva vingly dřív znectil venkem. A ono
prd. Zatáčku nechutně probržďuju až mi začíná tancovat zadní kolo.
Vím, že jsem strašně dlouhej a jediný co mi zbývá je, ji prostě
složit co to dá. Zavřený plyn, stupačka líbá asfalt a já to vybírám
půl metru od vnějšího obrubníku. Uf! Tak to jsem se vybál. V duchu
děkuju lepivým Supercorsám a jdu to vysypat z kombinézy.
Proč?
 RSV
1000 R Mille, nemusí každého nadchnout, díky své ne zas tak jednoduché
povaze. Ale pro ty, jež chtějí individualitu a žádají si výrazné
charizma, bude modlou. Bude vám ukradená její rozežranost. Budete
chtít dál a dál objevovat její sportovní talent.
|