Aprilia RSV 1000 R Mille. Musím se přiznat, na tenhle test jsem se těšil jak malej kluk. Nebudu se tady kasat, že jako normálka, nějaká Aprilka. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy si ji v A-Spiritu vyzvednu. Jednak z toho důvodu, že jsem s ní měl z loňska nevyrovnané účty a taky proto, že jsem měl to štěstí ji pár dní před dnem D prohnat po okruhu v Mostě a poznat, zač je toho okruhový šílenství. Mille mi navždy zůstane zapsaná v srdci.

Text:Viťas Foto:Kevin

RSV 1000 R Mille Motor: kapalinou chhlazený čtyřdobý dvouválec, DOHC Objem: 997 cm3 Vrtání a zdvih: 97 x 67,5 mm Kompresní poměr: 11,8 : 1 Max. výkon: 139k @ 9500 ot/min Max. točivý moment: 107 Nm @ 7500 ot/min Převodovka: šestistupňová Sek. převod: řetěz Plnění motoru: elektron. vstřikování Přenos síly: Spojka v olejové lázni, převodovka 6-ti stupňová sekundární převod řetězem Podvozek: Rám: hliníkový deltabox Přední odpružení: vidlice upside-down 43 mm Zadní odpružení: centrální tlumič Sachs Pneu vpředu: 120/70-17 Pneu vzadu: 190/50-17 Přední brzda: 2 kotouče 320 mm, 4pístkové třmeny Zadní brzda: 1 kotouč 220 mm, 2pístkový třmen Rozměry: Rozvor: 1415 mm Výška sedla: 810 mm Hmotnost: 189 kg Objem nádrže: 18 l Spotřeba v testu: 8,5 l/100 km Cena: 369 000,- Hodnocení Motor Brzdy Podvozek Pohodlí Výbava Zpracování Cena Náš dojem Celkem

S tímhle Italským plnokrevníkem jsem měl poprvé tu čest v loňském roce. Jen na jeden den a prakticky jen pár desítek kilometrů. A zrovna nadšený jsem z ní nebyl. Ne, že by byla špatná, to vůbec ne! Jen jsem se s ní nemohl zaboha sžít a zvyknout si na ni. Zvláštní posaz, a různé další drobnosti mi dělali problémy se na ní srovnat. Hodně drsný motor a podvozek, který vám nic neodpustil. Prostě žádná hodná kočička, která padne hned do ruky každýmu strejdovi. Tušil jsem ale, že naše společné chvíle ještě přijdou a bude to možná úplně o něčem jiném. Pod drsnou a nepřístupnou slupkou se totiž skrývá nálož emocí a adrenalinu, kterou je jen potřeba odhalit a dát tomu chvíli času, než to celé vypluje napovrch. A ono to vypluje. To si pište! Je to jako s některými ženskými.

Italian story

V roce 1998 se do dvouválcové pranice zapojila také Aprilia. Výrobce s letitými zkušenostmi z vývoje závodních dvoutaktů a držitel několika titulů z GP, vytvořil najednou litrový superbike a všichni se divili. Většina se na tento počin koukala s velkou dávkou skepse, ale jak se už během prvního roku ukázalo, Aprilia nenechala nic náhodě a její Mille si to zamířila na nejvyšší mety. Pohonnou jednotku vyvíjel Rotax a zvolil na sportovní dvouválec netradiční rozevření 60 stupňů. Díky tomu, má motor trochu jiný charakter než třeba Ducati. Pro loňský rok radikálně modernizovaná verze pokračuje s menšími úpravami až doteď.

Seznámení

Když jsem ji viděl poprvé, nemohl jsem od ní dlouho upřít zrak. V zářivé červeno-oranžové barvě, s černou siluetou lva, vypadá prostě neodolatelně. Agresivně a sexy. A ty výfuky od pana Arrowa, to bude bordel! Jakmile usednete na racingově polstrované sedlo potažené neklouzavým materiálem, překvapí vás poměrně dlouhá nádrž a oproti jiným supersportovním motorkám o trochu výše umístěná řidítka. I opticky vypadá větší. Otočíte klíčkem a s pozdravem od ručičky otáčkoměru se červeně rozsvítí multifunkční displej, zobrazující takové množství informací, ze kterého mi málem vypadly bulvy. Zkusím to vyjmenovat. Takže: okamžitá rychlost, nejvyšší dosažená rychlost, průměrná rychlost, počítadlo časů až na 40 kol, dvě denní počítadla kilometrů, napětí baterie, hodiny a flashlight upozorňující na včasné přeřazení. Stačí?! Co se týče změn oproti loňsku, tak asi největší z nich je, že radiální třmeny přestali být výsadou natuněné verze Factory a montují se i na základní verzi R. Dále byla lehce přepracovaná palivová mapa a v blinkrech a v zadní lampě se skví čirá optika.

Jen ne pomalu

První co mě čeká, je vymotat se z Prahy. Jak jinak než ve špičce. Teplota vzduchu se sápe po hodnotě 30 stupňů ve stínu, takže Mille i já, navlečen v kombinéze, jsme během chvíle rozpálený, jak vejce na pánvi. Po pěti minutách jízdy ucpanou Prahou mi je jasný, že pomalá jízda městem je to poslední místo, kde by se Eresvéčku líbilo. Peru se s převodovkou a během chvilky je na teploměru 97 stupňů, spíná větrák a Majle se mi snaží usmažit rozkrok. Příjemným zjištěním pro mě bylo, že oproti loňskému modelu, jde motor daleko kultivovaněji od nejnižších otáček. Loňské RSV se pod 3 tisíce otáček vůbec nechtělo fungovat (což u dvouválce není nic divného), ale letošní motorka se od 2200 ot/min poměrně plynule rozjížděla. Je to možný připsat buď pozměněné palivové mapě, nebo bych spíš vsadil na epesní titanové laufy Arrow a čip Eprom ve vstřikování. A ten zvuk je prostě boží!!!
To na okreskách už je to jiný kafe. Konečně můžu pustit otáčky výš a to teprv začíná ten správný heavy metal. Na okruhu v Mostě (o tom později), jsme se už skamarádili, takže po chvilce rozhodně nejedu způsobem, ze kterého by měl státní orgán radost. Mille je neuvěřitelně stabilní a přesná v zatáčkách. Jede jako po kolejích a díky antihopingové spojce i při ostrém brždění s podřazováním. I ve velkých náklonech jsem měl pocit, že můžu ještě o dost víc. Pérování je, jak se sluší a patří, dost natvrdo, takže máte skvělou odezvu od podvozku, co se pod vámi děje. Ale na nějaký rozflákaný okresky radši předem zapomeňte, to by jsme zas byli někde jinde. Motor jde čitelně do otáček, okolo šesti ticíc přichází nekompromisní nástup a mžikem si to žene k Redline. Omezovač to celé zastaví na deseti a půl tisících, ale do těchto výšin je to naprosto zbytečný hnát. Jednak už i na dvojku jedete v těhle otáčkách děsnej kotel (nějakých 205 km/h) a taky už klesá výkon a to je přeci to poslední, co chcete, ne? Zvláštní na tom celém je, že i když jedete jakoby vejletovým tempem a motor si jen tak brumlá, tak jedete stejně dost rychle. Někdy jsem se musel úplně krotit a hlídat si tachometr. Hlavně ve městě. Nejde s ní prostě vůbec jezdit pomalu. Kde to sakra jsme:-)
Kapitolou samou pro sebe jsou brzdy. Zlaté radiálky Brembo nemají chybu. Je sice potřeba si trochu zvyknout na jejich kousavější charakter, ale pak je všechno v nejlepším pořádku. Jen jedním prstem stojíte na fleku a odlepit zadní kolo od asfaltu není ani ve větší rychlosti problém. I při náloži na okruhu se neměnila dráha páčky a po nějakém vadnutí ani stopy.

V Mostě to je ono!

Na to, co jsem zažil v Mostě s RSV, dlouho nezapomenu. Říkal jsem si, hlavně opatrně. Bože, nenech mě s ní prásknout. Jenže hned druhou jízdu mi otrnulo a začal jsem pořádně tahat. A čím víc jsem zrychloval, tím jsem se mi jelo líp a byl si jistější. Ona si o to stejně říká. Brzdy na poslední chvíli, rychle s ní máznout do zatáčky a vypálit ven, až po vás zůstane černá čára. V dlouhé levé za novou šikanou, to smažíte přes dvěstě a okolní svět je pro vás jak počítačová hra. Race s Carlosem pro mě ale málem skončil výletem do kačírku. Že ho jako v pravé u Matadoru dám na brzdy, když mě o dva vingly dřív znectil venkem. A ono prd. Zatáčku nechutně probržďuju až mi začíná tancovat zadní kolo. Vím, že jsem strašně dlouhej a jediný co mi zbývá je, ji prostě složit co to dá. Zavřený plyn, stupačka líbá asfalt a já to vybírám půl metru od vnějšího obrubníku. Uf! Tak to jsem se vybál. V duchu děkuju lepivým Supercorsám a jdu to vysypat z kombinézy.

Proč?

RSV 1000 R Mille, nemusí každého nadchnout, díky své ne zas tak jednoduché povaze. Ale pro ty, jež chtějí individualitu a žádají si výrazné charizma, bude modlou. Bude vám ukradená její rozežranost. Budete chtít dál a dál objevovat její sportovní talent.